Můj příběh

„Máte vrozenou vadu v koleni, s tím se nedá nic dělat.“

Tuhle větu jsem slyšel jako devatenáctiletý kluk v ordinaci ortopeda na pražském Jižním Městě. K lékaři mě dostali silné bolesti v kolenou, kdy jsem se připravoval na talentové zkoušky pro obor sportovní management na Univerzitě v Hradci Králové. Měl jsem za úkol uběhnout sprintem sto metrů, uplavat sto metrů, předvést gymnastickou sestavu včetně výmyku a zaběhnout patnáct set metrů. To vše za určitý čas.

Tak jsem běhal, plaval, cvičil, ale nešlo to.

„Vy máte v koleni špičatou čéšku a díky tomu jsou vazy nadměrně namáhány a bohužel se s touto vadou v kosti nedá nic dělat. Ale nic si z toho nedělejte, pro normální život to ničemu nevadí. Spousta děvčat mi sem s tímhle problémem chodí, když začnou se sexem. Ha ha.“

Doktor vážně k popukání.

Tak za prvé, nechci vést normální život. A za druhé kluk (JÁ), který od malička pořád lítal venku s kamarády s balonem, jezdil na ledě na bruslích s hokejkou, šlapal na kole, jako divý, by teď měl přestat sportovat? Neexistuje.

Po sérii rehabilitací jsem dostal od doktora ortézy a on tím považoval celý problém za vyřešený. Na vysokou školu jsem šel na úplný jiný obor než na sportovní, ke sportování jsem používal ortézy a šmitec. Nikdy jsem nikde neviděl žádného dalšího cyklistu se dvěma ortézami na kolenou. Projel jsem s nimi Mallorku dvakrát na kole, vyjel jsem s nimi na Ještěd i na Praděd a staly nechtěnou součástí mé cyklistické výstroje.

Pořád ve mně žil plamínek naděje, že se to časem zlepší.

Jednou jsem vyrazil na švih s poměrně dost opotřebovanými ortézami, které už příliš neplnily svou funkci. Tak jsem se rozhodl je sundat. Do dneška si vzpomínám, jak jsme s tátou stáli na křižovatce a rozhodovali se, kterým směrem pojedeme. Já však vnímal jenom bolest. Bolest v kolenou byla silná, ale mnohem silnější byla bolest na srdci, tehdy jsem pochopil a postupně se začal smiřovat s tím, že už navždy budu muset svá kolena šetřit, že to postupem času bude jenom horší a že s cyklistikou budu muset skončit dříve, než bych si přál.

Nevím už proč, ale navštívil jsem ortopeda v Hradci Králové, snad proto, že jsem potřeboval nové ortézy. Někde v hloubi duše jsem doufal v jinou diagnózu.

Doufal jsem marně.

Diagnóza o vrozené vadě byla stejná plus doplněná tvrzením, že ta anomálie na kosti není v takovém rozsahu, aby byla nutná operace, ale zároveň není tak malá, aby to vůbec nebolelo, znovu mi bylo zopakováno, že pro normální život to nebude mít žádný vliv. Doktor se mě ptal, jestli chci napsat rehabilitaci u fyzioterapeutky.

Už mi to bylo všechno jedno a asi jsem fakt dlouho mlčel, protože se zeptal důrazněji a znovu. Nakonec jsem jen tupě přikývl.

A tehdy v záři roku 2012, pět let po první návštěvě ortopeda mi jedna sympatická tmavovláska zachránila život. Paní nebylo určitě více než 40 a vypadala fit, její dlouhé havraní vlasy jí splývaly podél těla a to nejkrásnější vycházelo z jejich úst: „Doktoři vám předepisují samé uvolňovací procedury, ale to je nesmysl, vy potřebujete to koleno zpevnit.“

Jen jsem zíral.

„Co vy na to, nechcete raději cvičit místo elektroterapie a masáží?“ Bez váhání jsem přikývnul.

Nejprve bylo potřeba protáhnout zadní stehenní sval, který byl velmi zkrácený a omezoval mě v pohybu, potom jsme cvičili na balančních podložkách typu bosu. Hráli si na něm, dělali skopičiny a při každém takovém cvičení jsme zpevňovali vazy v koleni, tak abychom dokázali češku zafixovat ve stabilní pozici. Dokonce mi paní ortézy na kole okamžitě vymluvila, že to je naprostý nesmysl. Ortézy nahrazují funkci některých svalů, tak proč mít ortézy, když můžu mít pevnější svaly. Ještě předtím, ale přišlo něco mnohem důležitějšího.

Naděje. Naděje, že třeba budu moct vést nenormální sportovní život. Víra, že budu vést nenormální sportovní život. Vize, že vedu nenormální sportovní život.

Ještě během fyzioterapií jsem postupně odkládal ortézy. Do teďka si pamatuju ten krásný pocit, kdy mi vzduch proudil kolem kolena. Nikdy nezapomenu na to, že jednu z nejšťastnějších chvil v životě, jsem prožil, díky tomu, že mi proudí vzduch kolem kolen ve třicetikilometrové rychlosti na kole. O půl roku později, jsem ujel na Mallorce 1000 km za 10 dní bez ortéz.

O další rok později jsem absolvoval svůj první cyklistický závod Grand prix Královéhradeckého kraje. Hádám, že jsem byl asi jediný závodník, který se v cíli rozbrečel.

Foto z Ještědu

Na začátku byla jenom touha jezdit bez omezení bez ortéz a bezbolestně na kole a ve výsledku jsem 16. srpna 2016 absolvoval Krakonošův cyklomaraton o délce 160 km a nastoupaných téměř 3000 metrů. Ten pocit byl nepopsatelný a ten pocit mě inspiroval.

Tato moje zkušenost mě inspirovala pro tvorbu mé životní vize. Začal jsem se vzdělávat v oblasti fitness a wellness. Udělal jsem si masérský kurz a získal licenci pro instruktora osobních tréninků a skupinových aktivit. Masíroval jsem, trénoval jsem lidi a spokojeně jsem naplňoval svou vizi o předávání svého know-how někomu dalšímu.

Měl jsem spoustu pozitivních referencí na tréninky i masáže, ale mně k tomu pořád něco chybělo. Především vědomí, že den má jenom dvacet čtyři hodin a já se nemůžu rozkrájet. Rozhodl jsem se rozšířit svoji působnost na celé Čechy a Slovensko. A když nemůžete všichni přijet za mnou, proč bych já nemohl přijet za vámi? Vlézt do vašich notebooků, do vašich obýváků, kanceláři nebo fitness centra a inspirovat vás ke cvičení? Takto může se mnou cvičit zároveň neomezené množství lidí. Stačí se stát členem online fitness klubu a všechno ostatní už necháte na mě. Mám pro vás připravené tréninkové plány, všechny cviky vám ukážu, předvedu a budu dohlížet, zda cvičíte vytrvale a správně. V podstatě vás vezmu za ruku a celým procesem vás provedu. Na vás už bude „jenom“ cvičit. Všechny cviky jsou prováděny s vahou vlastního těla, takže můžete cvičit kdekoliv, kdykoliv a úroveň, která vyhovuje právě Vám.

Využij tělo, které máš k tomu, abys získal tělo, jaké chceš.

Stáhni si zdarma e-book:

6 důvodů, proč většina lidí nevydrží dlouhodobě cvičit

Už několikrát jsi začal cvičit a několikrát zase přestal? Máš pocit, že začínáš vždycky od nuly? 6 nejčastější důvodů, proč většina lidí nevydrží dlouhodobě cvičit ti ukáže, že v tom nejsi sám. Zároveň se také dozvíš, proč je dobré cvičit stabilně a jak získáš tělo jaké chceš.